Pitný režim

Tekutiny jsou pro člověka nezbytnou složkou výživy, jejich význam je dán potřebou vody při metabolických pochodech probíhajících v těle. Množství tekutin, které člověk potřebuje, se liší podle věku (zejména ve vyšším věku se horší schopnost organismu efektivně hospodařit s vodou), prostředí a fyzické aktivity. Obecně lze říci, že je to 25 ml na kg hmotnosti a v nejvyšším věku 30 ml na kg tělesné hmotnosti.

Mnoho lidí však vykazuje dlouhodobě nedostatečnou konzumaci tekutin. Obvykle proto, že nepociťují potřebu pít, nemají pocit žízně či vědomě omezují příjem tekutin. Přitom se většina z nás pohybuje v prostředí, které zvyšuje nároky na příjem tekutin (klimatizace, ústřední topení,…). Sortiment konzumovaných nápojů je často rovněž málo vhodný. Při srovnání mužů a žen pak vyznívá výsledek jednoznačně v neprospěch českých žen. Důsledkem špatného příjmu tekutin je mnoho zdravotních potíží, které obvykle s nedostatečným pitím nespojujeme, ač jsou s nimi v přímé souvislosti. Je to zejména únava, podráždění, ve vyšším věku zmatenost, dezorientovanost. Nedostatek tekutin se podílí i na některých onemocněních – například dně, močové infekci a vzniku močových kamenů.

Je třeba si uvědomit, že s nadcházejícím letním obdobím (při vyšších teplotách) je nutné příjem tekutin zvýšit, stejně jako při činnosti v horkých provozech, pobytu v klimatizovaných prostorách a v místnostech vytápěných ústředním topením. Samozřejmostí by mělo být další zvýšení množství tekutin při sportu či horečnatém onemocnění.

Regulační mechanismy organismu řeší nízký příjem tekutin omezením jejich výdeje. To znamená, že méně močíme, a tím omezujeme možnost vylučování odpadních látek z organismu. Dalším úsporným opatřením je menší množství vyloučeného potu. V horkých měsících to znamená nedostatečné ochlazování těla, jehož následkem je úpal (přehřátí organismu při selhání jeho vlastní termoregulace).

Tekutiny průběžně ztrácíme také dýcháním a v menším množství i stolicí. Celkový denní obrat tekutin se obvykle pohybuje okolo 2 až 2,5 litru.

Ne všechny nápoje jsou k úhradě tekutin vhodné. Nápoje obsahující kofein a jemu podobné látky způsobují odvodnění. Do této skupiny nápojů patří káva s kofeinem, silné kakao, silný ruský čaj, colové nápoje. Jejich požitím rozhodně potřebné tekutiny v dostatečné míře nenahradíme.

Další nevhodnou skupinou jsou slazené nápoje (zvyšují příjem energie a nezaženou žízeň). Pochopitelně stejně nevhodné jsou alkoholické nápoje, zejména koncentrované, které mají mimo jiné značný energetický obsah, nezaženou žízeň a navíc poškozují při častější nebo dlouhodobé konzumaci játra a mozek.

Doporučujeme proto střídat různé druhy nápojů – bylinkové čaje, přírodní ovocné šťávy, minerálky, případně nízkostupňové pivo – a hlavně prostou a nenahraditelnou vodu. Vždy je nutné pít průběžně během celého dne, a ne nárazově (například v práci nepít nic a po příchodu z práce vypít naráz větší objem tekutin).

V českých zemích, které patří historicky k území konzumentů a výrobců piva, se pochopitelně v rámci denního příjmu tekutin popíjí také tento nápoj. Ve zdravém systému stravování může být přiměřené množství piva zařazeno do pitného režimu. Jako v celém systému stravování též v konzumaci nápojů by mělo platit, že druhy střídáme a neorientujeme se jen na jeden. Tedy v žádném případě nelze řešit celkový potřebný příjem tekutin jen pivem. Pokud to vyžaduje naše hmotnost, vybíráme si nápoje nízkoenergetické (tedy v případě piva s nízkým obsahem alkoholu a cukru).

Při některých chronických onemocněních je pivo vhodným digestivem (podporujícím trávení) a aperitivem (povzbuzujícím chuť k jídlu) – například u některých chorob žlučníku či žaludku. U osob, které jsou zvyklé pivo pít, se při zhoršení zdravotního stavu spojeného s nechutenstvím, může stát pivo nejen zdrojem iontů, ale rovněž důležitým doplňkovým zdrojem energie. V takovém případě je také významným podnětem ke konzumaci jídla. U lidí zvyklých pít pivo k jídlu (pijících pivo jako součást jídla) se dokonce stává, že je-li pivo nutné zcela vyloučit, nejsou schopni sníst dostatečné množství stravy.
Jsou však onemocnění, u nichž je naprostý zákaz konzumace všech alkoholických nápojů, tedy i piva, nezbytný. Kupříkladu některá onemocnění jater a slinivky břišní.

O autorce
v současnosti pracuje jako vrchní nutriční terapeutka ve Fakultní Thomayerově nemocnici s poliklinikou v Praze, je držitelkou osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru nutriční terapeut. Po kvalifikačním studiu si prohlubovala vzdělání specializačním studiem v České republice a v zahraničí zaměřeným jednak na stravování, jednak na management zdravotnických zařízení. Jejími hlavními oblastmi zájmu jsou specifika výživy nemocných, specifika výživy seniorů a organizace a standardizace výživy nemocných jako kritérium kvality.
Věnuje se rozsáhlé přednáškové, publikační a výukové činnosti v rámci pre- i postgraduálního studia. Je členkou odborných společností zaměřených na výživu, spolupracuje s komisemi, které se věnují odbornému vzdělávání, jeho koncepci, obsahu a zaměření a též akreditaci vzdělávacích programů. Je členkou akreditační komise MZ ČR a konzultantka NUOV pro tvorbu vzdělávacích programů oboru nutriční terapeut, nutriční asistent. Byla hlavním řešitelem a garantem projektu Systemizace nutriční péče v Domovech pro seniory v ČR. Získala ocenění Florence Nightingalové za přínos oboru, byla finalistkou soutěže Sestra roku a Manažer roku, byla nominována na titul Žena roku 2003.