Pivo v plastu

nevzbudí v milovníku piva na první pohled rozhodně žádné velké nadšení, co si budeme namlouvat. Snad je ten velký objem, pohybující se běžně od jednoho do dvou a půl litru, občas pak dosahující až pěti litrů by mohl mít pro někoho určitou přitažlivost. Začít hodnocení od kladných nebo záporných aspektů, to je otázka do pranice. Ale dá se najít i zlatá střední cesta a na mnoho otázek se podívat z obou úhlů pohledu současně. Materiálem, použitým k výrobě těchto obalů je polyethylentereftelát, ve zkratce nejčastěji označovaný PET. Láhve pro stáčení a distribuci piva se vyrábějí především v hnědé a zelené barvě, hnědá údajně podle posledních výzkumů lépe chrání pivo a pomáhá mu odolávat účinkům světla a slunečního záření. Kontakt piva s plastem je příčinou a tématem mnoha rozhořčených a dramatických debat, zatím nikdo neví, kudy se vývoj bude ubírat dál, pivo i další nápoje v plastových láhvích se zatím stávají stále častější součástí běžného života a setkáme se s nimi velmi často.

Kdy a jak to začalo

Ve světě se začaly tyto láhve (v čirém, nebarveném provedení) používat v roce 1978, kdy s nimi přišla firma Coca-Cola. Později se rozšířily jako obaly k distribuci a prodeji zejména balené vody a dalších nealkoholických nápojů. A to už byl jen krok k použití jako obalu na víno a pivo. Slouží dnes i k balení mléka či kojeneckých vod. U nás se první použití tohoto obalu na pivo traduje do roku 2000, kdy (údajně jako první) Staropramen přišel s balením 1,5 l pro pivo Sládkův Měšťan, přibližně ve stejné době se objevil v plastu i prostějovský Zubr a výrobky novopackého pivovaru. Snaha o prosazení menších plastových láhví vyzněla spíše neúspěšně přes pokus Staropramenu o zavedení objemu 0,6 litru v letech 2004 – 2006. Na trhu se však začalo objevovat balené pivo v plastových obalech o výrazně větším objemu, nejčastěji 1,5 – 2 l, mamutí společnost Heineken uvedla na trh Zlatopramen a Starobrno, které se v těchto obalech úspěšně prodávají dodnes. Také Plzeňský Prazdroj sáhl po plastových obalech u levnějších typů piva, jmenujme jako příklad třeba Klasik, Primus, později došlo i na další značky, v plastu je již delší dobu k dostání také Kozel, krušovická a mnohá další piva. Mnohé střední a menší pivovary se tomuto trendu naopak vytrvale brání, kupříkladu Budějovický Budvar, Bernard a další.

 V čem se liší od skleněných láhví

Plastová láhev je určitě proti skleněné mnohem méně náchylná k nárazům a jen tak se nerozbije. Díky šroubovacímu uzávěru ji lze snadno a prakticky neprodyšně uzavřít a uložit například do ledničky i v horizontální poloze, to je všechno pravda. Ke zhotovení je použit speciální plast, jenž by měl být zdravotně zcela nezávadný a navíc výrobky podle posledních výzkumů by měly výrazně snížit riziko pronikání kyslíku směrem dovnitř a naopak unikání CO2, oba tyto procesy totiž kvalitu piva snižují a stejně tak negativně omezují jeho trvanlivost. Lahvové pivo i pivo v plastu jsou produkty, určené především ke spotřebě během několika dnů či týdnů, budeme-li se ale bavit o tom, kolik které balení vydrží, jasným vítězem je skleněná láhev, jejíž trvanlivost se pohybuje v rozmezí 3 – 12 měsíců, zatímco v PET láhvi maximálně 3 – 5 měsíců. Hnědé láhve jsou podle některých výzkumů odolnější proti nežádoucímu působení světla, setkáme se však s oběma typy obalů i v tmavě zeleném provedení. Evidentní nevýhodou plastových láhví však je (byť minimální) obsah zdraví škodlivých změkčovadel, takzvaných ftalátů (např. bisfenol A). Ovšem něco je pravdy i na argumentu výrobců plastových láhví, kteří se ohrazují tím, že pivo se v procesu výroby, skladování a distribuce s plasty setkává prakticky neustále. Nezdá se vám to? Jen si to spočítejte: pivo v tzv. „tanku“ je většinou uloženo ve velkém plastovém vaku, při čepování v restauraci protéká plastovými hadičkami, trubkami a chladicím zařízením, jehož součásti bývají též zhotoveny z plastu a konečně při otevření láhvového piva stačí nahlédnout pod korunku, těsnění bývá také z plastu. Určitou degradaci v průběhu času však výrobci plastových obalů připouštějí a proto upozorňují, že takto balené pivo rozhodně není určeno pro archivaci a dlouhodobé ukládání, má posloužit ke snadné distribuci nápojů. Ačkoli některé plastové láhve při pohledu z větší dálky nepůsobí špatně, z estetického hlediska vítězí sklo na celé čáře.

 Která je levnější?

Když srovnáme ekonomickou stránku, vychází skleněná láhev mnohem výhodněji, navíc díky opětovné použitelnosti nedochází ke hromadění ani nadbytečné výrobě, zavedený zálohový systém, který se osvědčil prakticky všude po světě, zajišťuje vracení skleněných láhví do oběhu, vyřazené potom mohou být použity velmi snadno k výrobě nových. U platových láhví je systém trochu složitější, víčka i samotné plastové láhve jsou sice také recyklovány, ale díky systému bez zálohy dochází občas k problémům. A rozpad takové plastové láhve trvá přibližně padesát až osmdesát let! Z výhod PET láhve nelze zase opomenout to, že je výrazně lehčí, již zmíněný šroubovací uzávěr je také nespornou výhodou a při plnění do láhví o větším objemu je zjednodušena a ulehčena manipulace s nápoji. Navíc se nemusíme obávat nebezpečných střepů a úlomků skla, použité plasty lze snadno stisknout a po vytlačení vzduchu znovu uzavřít, zabírají potom mnohem méně místa. Kde vlastně pivovary plastové láhve získávají? Původně byl zdrojem zejména dovoz, pro plzeňský Prazdroj to byly láhve z Maďarska, Heineken našel dodavatele na Slovensku. V současné době se výrobě a prodeji mnoha typů plastových lahví včetně pivních věnuje firma BOS v Ladné u Břeclavi, v nabídce mají obaly na pivo od obsahu 0,5 l po dvoulitrové. Pokud zájem a odbyt zůstane na stávající úrovni nebo poroste, asi se dočkáme i dalších tuzemských výrobců.

Další perspektivy plastových obalů

Jedním z nových trendů je využití plastu v kombinaci s papírem k balení piva pro export, jak to začal praktikovat u nás před několika lety například Budějovický Budvar. Jedná se o plně recyklovatelné obaly, které jsou překvapivě velmi odolné (snesou například pád z výšky až jednoho a půl metru), měly by sloužit k vývozu piva do vzdálených zemí a všeobecně špatně dostupných míst. Cílovou destinací bude například Čína, Austrálie, Rusko a Chorvatsko. Autorem patentu a výrobcem obalů je nizozemská firma KeyKeg. Tyto obaly jsou velmi lehké a cenově výhodné, zhruba se pohybuje kolem deseti eur. Tak odpadají problémy se zálohováním a reklamacemi poškozených sudů při náročných transportech do vzdálených či těžko dostupných destinací. Objevily se i další velkoobjemové obaly pro stáčení a transport piva, jejich rozšíření však zatím není příliš výrazné.

 Jak to nakonec dopadne?

Čeká nás v budoucnosti něco dalšího, ještě větší šok či geniální řešení, nebo spíš dojde k návratu k tradičním obalům? Osobně si netroufám hádat a vyvozovat unáhlené závěry, velké koncerny mají neskutečnou moc a jsou schopny spotřebitele vmanévrovat do víceméně jakékoli pozice, osobně bych ale asi raději viděl návrat ke skleněným obalům než podobné trendy, jako čínské pokusy točit pivo do igelitky a podobné věci, kdy mi je toho zneužívaného a ponižovaného piva až doopravdy líto. Ačkoli přiznám, že jsme si s kamarády zamlada v nouzi nejvyšší taky párkrát donesli pivo ve sklenici od okurek, pozinkovaném kbelíku nebo dokonce v papiňáku. Ale připadalo nám to i tak trochu hloupé a co jsme si museli při čepování vyslechnout od „opravdových“ pivařů…prostě můj osobní názor je, že pivu nejlépe sluší pořádná pěnová čepice pod pípou, případně orosená elegantní láhev z toho správného schodu, na cesty a výlety uvítám i pivo v plechovce, plasty ale u mě zůstanou opravdu na tom posledním místě. Ale třeba jsem jen zapšklý staromilec, který nedokáže jít s dobou, kdoví?