Pivo v plechu

V tomto pozastavení se společně podívejme na obaly, používané k uchovávání a transportu piva. Nejběžnějším obalem jsou jistě skleněné láhve, vývoj však jde stále dopředu a tak se lze setkat i s dalšími směry, jimiž se technologie obalů obírala. Hlavním cílem bylo určitě nabídnout zákazníkovi levný, praktický a dostatečně odolný obal odpovídající velikosti, dobře skladovatelný a umožňující i rychlé vychlazení nápoje. Revoluční myšlenkou, která se zrodila už v roce 1909 ve Spojených státech, bylo využít k uchování piva plechovku, používanou v té době již běžně ke konzervaci potravin. Jenže s nástupem prohibice upadla tato idea na dlouhá léta v zapomenutí a byla vzkříšena až v roce 1933, kdy prohibici odzvonilo. Pivo bylo distribuováno v plechovkách z pozinkovaného plechu a pro snadné otevření byl k nim přikládán i jednoduchý otvírák, sloužící k proražení otvoru do víčka. O takto balené pivo byl mezi spotřebiteli zájem a tak se zanedlouho objevila i verze s plechovkou, která byla v horní části kónická, o uzavření se postaral již osvědčený korunkový uzávěr. Výrazným kladem tohoto balení byla mnohem větší odolnost vůči rozbití oproti skleněným láhvím a také nižší hmotnost. Balení piva do plechovek zaujalo i jeden z německých pivovarů a od roku 1937 začal nabízet také pivo v plechovkách, jenže potřeby rozvíjejícího se zbrojního průmyslu udělaly s využíváním kovů k těmto účelům rychlý konec. Návrat k těmto obalům po světové válce už byl jen cestou nesprávným směrem, plechové nádoby se zúženým hrdlem a korunkovým uzávěrem prostě nebyly tou správnou volbou.

Lehké, nerozbitné a praktické

Materiál i technologický postup výroby došel dalších změn, od roku 1958 se ke zhotovování pivních plechovek používal již hliníkový plech, z něhož byly nejprve lisovány, později byly vyráběny jako hlubokotažné. Tento způsob výroby s drobnými obměnami pak vlastně přetrvává dodnes, stěny nádobek se však výrazně ztenčily, což přineslo další úsporu materiálu i snížení hmotnosti. Také nealkoholické nápoje se po vzoru americké Coca-Coly začaly také vyrábět v tomto praktickém balení v nejrůznějších velikostech. Dóza je schopna odolat vysokému tlaku, navíc dovnitř vyboulené dno je jakousi pojistkou, která se v případě enormního natlakování (po nárazu, zahřátí apod.) vyboulí směrem ven, prasknutí obalu je tedy téměř vyloučeno. Díky svým rozměrům jsou nápoje v plechovkovém balení skladné a velmi dobře transportovatelné, do obchodní sítě pak jsou většinou dodávány v celých kompaktních baleních.

Stačí zatáhnout

Otevření plechovky s pivem je velmi snadné, žádný otvírák není potřeba (tedy pokud nenarazíte na výrobní nepodarek, potom je z takového „nedobytného“ piva snadno hlavolam na úrovni ježka v kleci), prostě zamáčknete nadzvednutím očka perforovanou a nýtem přichycenou část víčka směrem dovnitř. Než však došlo k masovému rozšíření tohoto systému, existoval podobně jednoduchý a velmi obdobný princip víčka, jež se po odtržení oddělilo od plechovky i s přinýtovaným prstencem. A právě v tom byl kámen úrazu. Drobný kousek plechu totiž sváděl k odhození mimo k tomuto účelu určené nádoby a spousty drobných stříbřitých úlomků začaly znečišťovat okolí silnic, odpočívadel, kempy a podobně. Proto bylo třeba vyvinout vhodnější patent, tak přišlo na svět víčko, které dnes známe a běžně používáme. Jen drobnými „kosmetickými“ úpravami pak byly pokusy o odlišení tvaru jednotlivých výrobků, ani svislé či vodorovné prolisy či zvlnění stěn nádobky však nezaznamenalo výraznější zájem a po čase se tvar plechovek ustálil na dnes běžném standardu. Potisk je výraznou složkou, podílející se na vzhledu a jedinečnosti každého obalu, v rámci konkurenční soutěživosti se můžeme setkat s novým designem každou chvíli, občas to působí až matoucím dojmem a člověk musí chvíli pečlivě studovat obal, aby opravdu koupil to, pro co si přišel.

Aby bylo akorát

Samozřejmě že pivo je třeba správně vychladit, abychom si pochutnali. To platí o točeném, lahvovém a stejně tak i o pivu v plechovce. V domácích podmínkách, mále-li k dispozici chladničku nebo pro rychlé ochlazení mrazák, je to snadné a nemusíme si lámat hlavu. Na výletě či dokonce někde mimo dosah civilizace to může být v parném létě trochu problém. Pivo v plechovce totiž příliš dlouho vychlazené nevydrží, s tím je třeba počítat. Někdy je řešením potůček, chladná voda v řece či zahrabání do písku, to jsou všechno přijatelná řešení. Možná se ale dočkáme i jiného řešení! U piv ve větším balení (zatím se jedná o dvacet litrů a více, ale třeba se jednou bude vyrábět i v menším balení, vývoj jde přece stále vpřed. Mluvím o novince, prezentované pod názvem CoolKeg. Jedná se o pivo, které je balené v samochladicím obalu a před čepováním si ho můžete díky unikátní technologii sami vychladit bez jakéhokoli zařízení a zdroje energie během hodiny až na teplotu 5°C při objemu 20 litrů. Ideální pro zahradní párty a podobné příležitosti, nezdá se vám? A pokud bychom se dočkali menšího, snadno přenosného balení…ale to je zatím hudba budoucnosti. Jde pochopitelně o vratný obal, použitelný vícekrát. Jak vlastně celý princip funguje? Zjednodušeně řečeno jde o to, že dvouplášťový obal, komora u vnitřního pláště pak obsahuje vodu, druhá komora (u vnějšího pláště) skrývá v sobě minerál zeolit. Otevřením přepážky se obě látky smísí a dojde k tomu, že zeolit absorbuje vodní páru, čímž vodu výrazně ochladí, takže dojde přenosem přes plášť k ochlazení obsahu, tedy piva. Teplo je odváděno do vnějšího pláště. Možná to zní trochu složitě a učeně, důležité však je, že princip funguje a pivo vydrží vychlazené více než dvanáct hodin! Autorem je německá firma CoolSystem, která ho uvedla na trh už v roce 2001. Existují i malá balení piva se zabudovanou nebo výměnnou čepovací jednotkou, v tom případě je však pivo třeba chladit předem a jedná se většinou o menší sady, určené zejména jako dárek.

Kolik se jich vypije?

Jak je na tom spotřeba piva v láhvích ve srovnání s plechovkami? U nás stále hraje prim točené pivo, na druhé pozici se spolehlivě drží lahvové a plechovky (spolu s plasty, na které řeč teprve přijde) se drží skromně na chvostě. Všude ve světě tomu tak ale rozhodně není, například ve Spojených státech překonaly „plechovky“ lahvové pivo už v šedesátých letech, Švédové, Angličané i Irové si dopřávají až 70 % piva právě z plechových obalů a i takové Polsko a Maďarsko to má mezi plechovkami a lahvovým pivem přibližně na padesát procent, ale je třeba podotknout, že poslední dva příklady nejsou vyloženě pivařské národy. Navíc se v poslední době stal velkou konkurencí plechovkového piva i další fenomén, některými zcela odmítaný a považovaný za urážku piva, jinými buď prostě přijímaný a respektovaný, sice jen málokterými konzumenty vychvalovaný a oblíbený, přesto všudypřítomný a stále rozšířenější. Ano, řeč je o tom, co lze jednoduše označit jako

pivo v plastu!

Novinka to sice už není nijak žhavá, ale stále se jedná o diskutované a opětovně otevírané téma. U nás se můžeme s pivem v plastovém obalu setkat od roku 2000, zpočátku bylo přijímáno velice podezřívavě a se značnou nedůvěrou. Spotřeba pozvolna pomalu stoupá, čeští pivaři jsou však v tomto ohledu dost ortodoxní a této novince se poměrně značně brání. Pivovary se snaží najít ke spotřebitelům cestu nízkými cenami, větším objemem obalů, občas také propagací ve formě reklamy, různých soutěží a další snahy o motivaci. Ale tahle novinka to opravdu nemá lehké, do tažení proti plastovým obalům se přidávají mnohé pivovary, mezi konzumenty se rozšiřují nejrůznější fámy, dohady a polopravdy, jak je tomu tedy doopravdy? O tom si povíme ve třetí části seriálu o pivních obalech, který se brzo objeví na našich stránkách.